Proč jsem se rozhodla psát blog?

Tak takhle se jmenoval titulek vzorového článku v redakčním programu, ve kterém jsem si vytvářela nové webové stránky. A tak jsem si řekla, proč ne. Proč nenapsat o tom, proč jsem se já rozhodla psát blog.

Píšu od svého dětství. Vlastně snad od doby, co umím psát, si píšu deníček. Můj první byl malinký růžový notýsek s klíčkem a psala jsem si tam své tajnosti a starosti. Vzpomínám si, jak jsem si tam psala svůj smutek, když babičce umřel pejsek. Bylo mi tak 8 roků. Psaní deníku mi vydrželo dodnes. Růžový notýsek mám sice dodnes schovaný, dnes ho však nahradil MS Word, protože svůj rukopis bych po sobě nepřečetla ani já sama.

Když jsem se během studia na univerzitě stěhovala do Dánska a pak do Norska, rodina a kamarádi mě prosili, ať píšu nějaký blog a posílám fotky. No a minulý týden jsem tento svůj blog po mnoha letech objevila a sama jsem koukala, kolik jsem toho napsala. A bavilo mě to číst.

Před rokem touto dobou jsem u počítače seděla celé dny a noci a psala články a disertační práci. A zjistila jsem, jak moc mě psaní baví. Jak hodiny ubíhají a já jsem ponořená do práce. Dnes se tomu myslím moderně říká „flow“.

Proč tedy nespojit příjemné s užitečným? Píšu blog proto, že mě to baví a čtenářům přinese užitek, protože chci psát o každodenních situacích, které mají co dočinění s právničinou, tedy mým řemeslem. Takže hurá, jdeme na to. Snad se budeme bavit já i Vy.